Bulimie (stejně jako anorexie) spadá do kategorie poruch příjmu potravy s anorexií má společnou potřebu neustálé kontroly tělesné hmotnosti.
Vyskytuje se častěji u žen a o něco později než mentální anorexie (okolo 18. roku, ale není to podmínkou), přičemž může se objevit v návaznosti na ni, nebo samostatně, bez předchozího výskytu anorexie.
Pro menální bulimii jsou typické záchvaty, které trvají asi 1—2 hodiny. Postižený během nich spořádá doslova vše, na co přijde, protože má neovladatelnou touhu po jídle, kterou nezvládá nijak potlačit.
Následují výčitky svědomí a snaha napravit fázi přejídání zvracením, hladověním, vyvoláváním průjmů, cvičením a podobně.
To se pak projevuje po tělesné stránce výkyvy váhy během krátkého období, což rozhodně není tělu prospěšné a následkem může nemocný trpět dalšími tělesnými potížemi.
Po psychické stránce se mentální bulimie pojí s možnou depresí, stavy úzkosti a jinými neurotickými potížemi.
Při dlouhodobějším zneužívání léků pro vyvolání průjmů hrozí na těchto lécích závislost, u lidí s mentální bulimií se také můžeme setkat s častějším užíváním alkoholu.
Při léčbě bulimie se využívá psychoterapie, kde se pracuje na změně postoje, v případě potřeby se léčba podporuje antidepresivy, které působí hlavně na přidružené deprese a úzkostné projevy.
Zdroje:
- Dušek, K. & Večeřová-Procházková A. (2015). Diagnostika a terapie duševních poruch (2., přepracované vydání). Praha: Grada Publishing.
- Orel, M. (2016). Psychopatologie: nauka o nemocech duše (2., aktualizované a doplněné vydání). Praha: Grada.
- Raboch, J., Pavlovský, P., & Janotová, D. (2012). Psychiatrie — minimum pro praxi. Praha: Triton.